Toto je asi konec [CESTA 3]

22. července 2018 v 21:53 | MNCD |  Schíza
Mezi tím co jsem seděl na hrázi nad trním, tak jsem usnul.

Jed začínal čím dál více působit a měl jsem sny které si mé podvědomí vybudovalo samo.

V podvědomí jsem měl přání jít s Andělem a podvědomí mi tedy nasadilo do hlavy sny v podobě že jdu s Andělem. Zatím co opravdu ležím u hráze.

V podvědomí jsem ale úplně jinde. Anděl mě chytnul za ruku a letím s ním do zahrady plné rozkvelých květin. I v podvědomí se maličko motám, ale snažím se držet balanc po přistání do ráje.

V ráji je cesta z písku a všude okolo cesty pouze tráva s rozkvelými květy. Nikde v dáli žádný strom jen Altánek s dvěma sluhama...

Jdeme cestou k Altánku a sleduji stále Anděla. Anděl nemluví a dělá že ani nevidí jak ho sleduji. Když už jsme blíže, tak trochu spomalí a začne sledovat sluhy.

Když už jsme u Altánku, tak zastavím a pouštím Anděla prvního. Jediný co Anděl řekne? "Až tak?" Bez jakéhokoliv rozhození pokračuji za Andělem do Altánku který byl úplně bílí. Uvnitř bílé židle a dokonce i bílí stůl. Vše včetně altánku bylo ze dřeva a sluhové stáli na kraji.

Jeden přistoupil a ptá se. Chcete něco k pití? Optal jsem se co nabízí, tak sluha mi nabídl vodu a nebo červené víno. Nechal jsem si donést červené víno a Anděl bílé.

Mezi tím co jsme tam seděli, tak jsem měl spoustu otázek. K otázkam jsem hledal situaci jak se zeptat. Nakonec jsem se tedy začal ptát... Nastala první otázka a v pořádku jsem dostal odpověď. Pří druhé otázce začal Anděl sledovat okolí a vůbec nevníml co vlastně říkám.

Tak si říkám no dobře, tak já chvilku počkám.
Následovně se na mě podívá a já jen řeknu "Jak tedy?" a Anděl pouze "A co?".
Tak s klidem jsem se optal znovu.

Chvilku jsme to rozebírali a nastala třetí otázka, poté i čtvtá kterou zase Anděl nevnímal. Tak si tak říkám že zase počkám, ale když už se na mě začal zase dívat, tak po zopakování mě zase Anděl nevnímal. Už jsem si říkal že to dělá naschvál a vlastně na co tam jsem.

Chvilku jsem byl ticho a natáhnul ruku k Anděloj. Jenže Anděl nic, tak jsem si upil vína a zeptal jsem se "Proč tu vlastně jsme?".
Anděl se na mě podíval a říká "Já sama nevím".

Vůbec jsem tu odpověď nechápal, tak jsem se zeptal znovu "Anděli proč tu jsme, proč mě tak málo vnímáš když tu jsme sami?".

Anděl mi jen odpověděl že prostě to jinak nejde. Nechápavě jsem otevřel pusu a hleděl co tím myslí.

Po 2 hodinách co jsme si začali vykládat o okolí a podobně mě Anděl oznámil že už musím jít. Když jsem se zeptal proč, tak řekl už jdi a už se neuvidíme.

Vůbec jsem nechápal a nechtělo se mi. Pomalu jsem odcházel a když jsem došel nakonec cesty tak nešlo jít dál. Nešlo nikam odejít a já si nepamatoval ani kudy jsme tam přiletěli.
Plný nervů jsem začal do té neviditelný stějny mlátit a křičet.

Když v tom najednou se zatáhlo a vedle mě se ukázal Anděl.
Anděl:" Proč se tu takto rozčiluješ? Máš to zapotřebí? Tak už přestaň a pojď si na chvilku sednout tady ke stromu."

Když jsem se otočil tak jsem byl najednou úplně jinde. Myslel jsem že jsem se zbláznil ale byl jsem najednou někde v lese. Otočil jsem se zpět kudy jsem chtěl odejít a tam najednou také les.
Začal jsem se hrozně potit a ptát se "kde jsme, tak kde jsme?". Anděl neodpovídal a jen tam tak seděl.

Přiblížil jsem se a začal jsem křičet "CO SE TO DĚJE?" a zopakoval jsem to asi 3x.

Když v tom Anděl vstal. Obejmul mě a dal pusu na tvář. Chvilku mě držel, ale jakmile mě pusil tak vše začalo mizet, vše se začalo rozprašovat na kousíčky jak roztrhané papíry a já nechápal co se vlastně děje.

V tu chvíli jsem se probudil a zjistil že to vše jen byl výplod mé mysli. Vzbudil jsem se na hrázi a vstal jsem.

Připadal jsem si napokraji sil, ale vstal jsem. Trny ze mě z ničeho nic začali vypadávat a připadal jsem si že jsem zase někde ve snu.
Mezi tím co ze mě vypadávali trny jsem se vyzvracel. Po tomto se mi následovně udělalo lépe. Byl to asi nějaký zázrak ale zda se že to bylo co jsem potřeboval. Jed šel ven se zvratkama a ve mě zůstalo jen tolik abych přežil.

Pomalu se vracím cestou zpět abych vešel na jinou cestu.
Ke mě se přidal maličký Andělíček který jde semnou. Nechápu kde se tam vzal, ale jediný co z něho vypadlo "Mám tě ráda". Tak jsem si řekl že mě asi potřebuje a nemohu takového špunta nechat někde.

Je to něco co mi dodává alespoň trochu sil. I když jsem na pokraji sil, tak mám alespoň někoho pro koho musím dávat pozor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama