Stále...

31. července 2018 v 0:10 | MNCD |  Schíza
Proč si něco nalhávám? Stále si říkám jo to zvládneš a přitom nezvládám ani vlastní život?
Snažím se stále nějak fungovat a stále si něco nalhávat, ale jakmile nastane noc. Vše utichne a já tu jsem nakonec sám. Všichni spí a já jsem vzhůru a jen přemýšlím, k čemu tady vlastně jsem.
Trochu mi pomáhá poslouchat hudbu, abych aspoň nějak fungoval, ale připadá mi to čím dál horší.
Dnes jsem vztekle bouchal do zdi, klepali se mi ruce, nedokázal jsem se uklidnit.
Poslední noci hledám pouze sílu na to to vše ukončit.
Říkám si, proč tu vlastně jsem a pro koho tu jsem. Proč se mi stále jen někdo ozývá, když něco potřebuje. Rodinu nezajímám, přítelkyni jsem jedno, ať trpím nebo ne, tak jí to netrápí.
Ležím s pláčem v posteli a říkám si, proč tu jsem, proč vlastně žiju?!
V poslední době už ani nedoufám, že bude nějak lépe. Vše co mě bavilo, co mě odtrhávalo od reality mě nebaví. Nic se mi nechce a čím dál více přemýšlím nad koncem.
Proč ani přítelkyni nezajímá, když jsem v hajzlu? Tak proč semnou vlastně je?
Nemám možnost jí říct, tak jí napíšu, že mi chybí a odpověď žádná. Má možnost zamnou dojít a raději se na to vykašle a ani neodpoví na nic.
Má možnost semnou v klidu posedět a nemá zájem a raději odjede pryč.
Má možnost být u mě, ale ani za to jí nestojím. Potřebuji obejmout a napíšu jí své pocity a ani odpověď ani nic.
Napíšu, že potřebuji obejmout, tak jí to také netrápí. Tak kde vlastně dělám chybu? Proč vlastně nikoho nezajímám? Podle mě je to pouze znamení…

Znamení k tomu že už je čas…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama